V dětství jsem si ze svých výletů a dovolených, na které jsem jezdila hlavně se svou maminkou, vozila na památku pohledy. Bohužel mi jich doma už moc nezbylo, párkrát jsem se stěhovala a nějak na ně na všechny nezbylo místo. Teď toho lituji. Když jsme se začali před lety snažit o miminko, tak jsem si aspoň každý den psala do deníku, co jsem prožila. V období těhotenství to bylo z mého pohledu nejkrásnější, dodnes se k deníku z roku 2013 ráda vracím. Psala jsem si tam i o našich výletech, návštěvě divadel, kin, apod. Vydrželo mi to ještě asi půl roku, co se Kája narodil. Pak jsem v psaní postupně přestávala, bohužel. Při naší loňské návštěvě Mělnického podzemí jsem si v infocentru všimla Turistického deníku od společnosti Wander-book za 50 Kč a hned jsem ho na místě koupila. Od té doby do něj pravidelně s Kájou lepíme turistické vizitky a necháváme si dávat razítka míst, které jsme navštívili. Káju to baví. Já zase vím, že to bude naše vzpomínka. Ztotožňuji se s myšlenk