LÁZNĚ BĚLOHRAD
Protože jsem o těchto lázních nikdy neslyšela, tak jsme si do tohoto města udělali "odpočinkový výlet" . Nebudu lhát, čekala jsem, že to v lázeňském městečku bude v době letních prázdnin víc žít.
Auto jsme nechali zaparkované za prodejnou COOP v ulici Štefánikova. Hned vedle něj je "zámecký" park.
Zámek Bělohrad sloužil do roku 2009 jako internát odborného učiliště. Na wikipedii jsem dále našla, že v roce 2010 byl zámek prodán nejmenované firmě. V současné době není zámek přístupný veřejnosti a podléhá rekonstrukci a přestavbě. Mně osobně spíš přišlo, že se nechává chátrat, ale nejsem tam denně, tak nevím, zda rekonstrukce probíhá či ne. Později by zdě měla dle wiki vzniknout kavárna, restaurace a v ostatních prostorách bydlení pro seniory.
Na opačné straně parku se nachází Památník K. V. Raise, kde se konají výstavy, převážně obrazů. Památník se nachází v budově oranžerie, která byla postavena v roce 1831. V muzeu najdeme expozici věnovanou životu významného bělohradského rodáka a historii města.
Od zámeckého parku jsme se vydali kolem Restaurace Radnice Lázeňskou ulicí až k Bažantnici.
Jedná se o park, který je přírodní památkou "Bělohradská bažantnice" a je místem, kam se lidé vydávají na procházky. Občas narazíte na malé jezírko. V centru parku je hudební pavilonek, kde se každou neděli konají koncerty. U něj se nachází pítko - ochutnali jsme vodu Jedná se o kyselku se železitou příchutí.
Na konci parku je umístěn původní Annamarijánský pramen z roku 1901, kde měl z hlavy lva prýštit léčivý pramen. Během naší návštěvy však nebyla ani kapka a ani žádná informace o tom, co se stalo. Ani na internetu nemohu nic najít, tak nevím.
Od Annamarijánského pramene jsme vyrazili zpět k hudebnímu pavilonu a dali se cestou směrem k tenisovým kurtům. U nich je i hřiště pro děti.
My pokračovali dále na minigolf. A ten si Kája chtěl zahrát. Jsme zvyklí, že když hraje on, tak si prostě nezahrajeme v klidu my. Zatím to nejde. U minigolfu byla na stánku písemná informace, že zapůjčení vybavení a platba za hru probíhá na recepci hotelu Anna Marie.
Tak jsme tam šli. Když jsem řekla paní recepční, že bude hrát jen Kája, tak se zatvářila dost otráveně a zeptala se nás, zda náhodou nebudeme hrát také. Odpověděla jsem jí, že ne. Že Kája vždy hraje sám. Přeci jen u toho blbne. Ten dnešní svět je prostě o penězích.... Bylo na ní vidět, že ji to vadí. Přeci jen vstupné je 80 Kč/ 2 hodiny , za Káju jsme platili 40 Kč - pro děti do 15 let sleva 50 % , rodinné vstupné (2+1) bychom platili 180.
Stejně začalo pršet, tak jsme tam ty dvě hodiny ani nestrávili. Na 18 jamek tam bylo včetně nás všech 6 osob.
Auto jsme nechali zaparkované za prodejnou COOP v ulici Štefánikova. Hned vedle něj je "zámecký" park.
Zámek Bělohrad sloužil do roku 2009 jako internát odborného učiliště. Na wikipedii jsem dále našla, že v roce 2010 byl zámek prodán nejmenované firmě. V současné době není zámek přístupný veřejnosti a podléhá rekonstrukci a přestavbě. Mně osobně spíš přišlo, že se nechává chátrat, ale nejsem tam denně, tak nevím, zda rekonstrukce probíhá či ne. Později by zdě měla dle wiki vzniknout kavárna, restaurace a v ostatních prostorách bydlení pro seniory.
Na opačné straně parku se nachází Památník K. V. Raise, kde se konají výstavy, převážně obrazů. Památník se nachází v budově oranžerie, která byla postavena v roce 1831. V muzeu najdeme expozici věnovanou životu významného bělohradského rodáka a historii města.
Od zámeckého parku jsme se vydali kolem Restaurace Radnice Lázeňskou ulicí až k Bažantnici.
Jedná se o park, který je přírodní památkou "Bělohradská bažantnice" a je místem, kam se lidé vydávají na procházky. Občas narazíte na malé jezírko. V centru parku je hudební pavilonek, kde se každou neděli konají koncerty. U něj se nachází pítko - ochutnali jsme vodu Jedná se o kyselku se železitou příchutí.
Na konci parku je umístěn původní Annamarijánský pramen z roku 1901, kde měl z hlavy lva prýštit léčivý pramen. Během naší návštěvy však nebyla ani kapka a ani žádná informace o tom, co se stalo. Ani na internetu nemohu nic najít, tak nevím.
Od Annamarijánského pramene jsme vyrazili zpět k hudebnímu pavilonu a dali se cestou směrem k tenisovým kurtům. U nich je i hřiště pro děti.
My pokračovali dále na minigolf. A ten si Kája chtěl zahrát. Jsme zvyklí, že když hraje on, tak si prostě nezahrajeme v klidu my. Zatím to nejde. U minigolfu byla na stánku písemná informace, že zapůjčení vybavení a platba za hru probíhá na recepci hotelu Anna Marie.
Tak jsme tam šli. Když jsem řekla paní recepční, že bude hrát jen Kája, tak se zatvářila dost otráveně a zeptala se nás, zda náhodou nebudeme hrát také. Odpověděla jsem jí, že ne. Že Kája vždy hraje sám. Přeci jen u toho blbne. Ten dnešní svět je prostě o penězích.... Bylo na ní vidět, že ji to vadí. Přeci jen vstupné je 80 Kč/ 2 hodiny , za Káju jsme platili 40 Kč - pro děti do 15 let sleva 50 % , rodinné vstupné (2+1) bychom platili 180.
Stejně začalo pršet, tak jsme tam ty dvě hodiny ani nestrávili. Na 18 jamek tam bylo včetně nás všech 6 osob.
Komentáře
Okomentovat