ROKYTNICE NAD JIZEROU - HORNÍ DOMKY - RUČIČKY - KOSTELNÍ CESTA - PAŠERÁCKÁ STEZKA - ROKYTNICE NAD JIZEROU

Trasa tohoto výletu je až po rozcestník Ručičky totožná s předchozím článkem https://nasetipynavylety.blogspot.com/2020/07/rokytnice-nad-jizerou-horni-domky.html, proto abych nemusela psát úvod článku znova a přitom to samé, tak si překopíruji text z výletu z předchozího dne :-) pouze přidám nové fotografie. Od Ručiček jsme v případě tohoto výletu vyrazili zpět do Rokytnice Kostelní cestou a na ní navazující Pašeráckou stezkou. 

Přímo v Rokytnici nad Jizerou funguje přes léto jedna z lanovek. V zimě jich je však v provozu více. Dolní stanice je hned vedle penzionu Kamínek a my k ní od hotelu Helena došli pěšky. Kdo přijede z dáli, může nechat auto zaparkované na jednom z parkovišť. Čtvrté (spodní) parkoviště bylo v naší době bezplatné, třetí a druhé bylo zavřené a první (u lanovky) už asi placené. My jsme od Horního náměstí vyrazili po žluté turistické značce. Už teď Vám ale prozradím, že příjemnější cestu k lanovce jsme měli druhý den, kdy jsme v místě před parkovištěm číslo čtyři odbočili "ze žluté" na neoznačenou vyšlapanou cestu kolem Černého potoka. Nemuseli jsme jít dál silnici. I když tu mnoho aut nejezdilo, cesta bokem kolem potoka byla lepší. Od potoka jsme pak odbočili na parkoviště číslo jedna , a dále pokračovali k lanovce. Pokladna však měla zrovna od 12.00 do 12-45 hod. polední pauzu, přičemž u pokladny zakoupíte lístek a nástup na lanovku je nad ní. Jezdící schody nebyly puštěné, k lanovce jsme se dostali cestou napravo. 

Kája si čekání zpříjemnil na hřišti, které je u toho penzionu Kamínek. Protáhl si tělo, zchladil se u vodních hrátek a my jsme s manželem poseděli na lavičce pod stromem. Občas jsme i zahlédli kousek od nás nějakého dobrodruha v lanovém parku. 

 V těsné blízkosti nástupního prostoru na lanovku je trampolína, malé hřiště a stánek s občerstvením.

 Lanovka je čtyřsedačková a v červenci a v srpnu je v provozu každý den po 30 minutách. Aktuální ceník naleznete zde. https://www.skiareal-rokytnice.cz/letni-aktivity/cenik/ Pro rodiny se vyplatí zakoupit si rodinné jízdné. Z Horních Domků se dá vyrazit na nádherné výlety, zdatnější turisté se mohou vydat až do Polska. Od horní stanice lanovky jsme vyrazili po modré turistické značce vzhůru k rozcestí Ručičky. 

Pokud máte vlastní svačinu, pak můžete posedět přímo u rozcestníku Ručičky, pokud svačinu či pití nemáte, nebo vám došly zásoby, můžete nakoupit občerstvení o 30 metrů níže u stánku. Kája si vybral lízátko, já si dala párek v rohlíku a malé pivo Krakonoš. Míst na sezení je dostatek. 

 Po ani ne dvacetiminutovém odpočinku jsme vyrazili na Kostelní cestu (žlutá turistická značka). 

 U rozcestníku Studenov - Kostelní cesta na ni navazuje Pašerácká stezka. Ta je o hodně zajímavější, neboť jsou na její trase umístěné čtyři informační tabule, na kterých se dozvíte informace o historii pašování v Krkonoších a i o samotných pašerácích. Děti se také zabaví. :-) Vzhledem k tomu, že jsme sestupovali od Ručiček proti směru stezky, tak jsme začali zastavením č. 4. 

 1. zastavení - pašování se v Krkonoších rozšířilo po slezských válkách za Marie Terezie ve 2. polovině 18. století, kdy po odtržení Slezska vznikly hospodářské disproporce mezi oběma stranami Krkonoš. Toho pružně využili místní horalové, kteří se rychle rekvalifikovali na pašeráky. Přes horské hřebeny přenášeli sůl, látky, výrobky ze železa, cukerín, tabák, alkohol a další zboží. Pašeráci se v horách dobře vyznali, proto ostraze hranic bez potíží unikali. Ve 2. polovině 19. století se pašování natolik rozmohlo, že se jím živil každý druhý horal. Jako měla Šumava svého krále, měly i Krkonoše svého krále pašeráků. Byl jím majitel boudy Kőrbrovka (dnes Světlanka) v Horní Rokytnici.

 2. zastavení - legendy a mýty spojené s pašeráky. Pašeráci byli mezi obyčejnými lidmi velice oblíbení. Na svých cestách využívali pohostinnosti horalů. Za přespání a stravu štědře zaplatili, levně prodali různé nedostatkové zboží. Byli i dobrými vypravěči. Rádi se pochlubili o svém skrývání a prchání před ozbrojenými strážci hranic, kterým říkali strnadi, krancáci, auseři či financové. Ani když byl pašerák dopaden, neznamenalo to konec jeho kariéry. Zboží mu sice strážci zákona zabavili, zaplatil i tučnou pokutu, ale v pašování nepřestal. Lid v pašerácích viděl dobrodince a hrdiny. Vyprávěl o nich různé historky, které se zdokonalovaly, jak šly od ucha k uchu. Až vznikly legendy, ve kterých slavní pašeráci žijí dál. 

 3. zastavení - pašeráci v literatuře a filmu. Povídka „Pašerák“ od spisovatele Josefa Šíra (1859 – 1920), rodáka z Horní Branné. Dále film „Krakonoš a lyžníci“ natočený v roce 1981, jehož děj se odehrává na začátku 20. století. Financové v něm marně honí proslulého pašeráka, který jim uniká na lyžích, tehdy novém vynálezu dovezeném z Norska. Pašeráci se objevují dokonce i v opeře Bedřicha Smetany. 

 4. zastavení - pozvánka na „Sjezd pašeráků“, který se již celá desetiletí koná vždy v době masopustu (v polovině února) v lyžařském areálu ve Studenově. V den sjezdu po setmění sjíždějí z kopce desítky pašeráků se zapálenými pochodněmi. Oblečení jsou do starých dlouhých kabátů, pletených svetrů, dlouhé vousy je chrání před mrazem. Na zádech mají staré ruksaky, proutěné nůše a pytle napěchované pašovaným zbožím. V patách jim jedou četníci, kteří se je snaží polapit. Více informací: https://www.rokytnice.com/cs/kultura-skoly-spolky/pravidelne-akce/368-paerackej-vejkend-sjezd-paerak